Ivana Siposová, člen CB Litvínov

28.03.2021

Už v osmi letech jsem si byla schopná uvědomit svůj hřích a potřebu Božího odpuštění.

Ráda bych vám řekla pár vět o tom, co Ježíš Kristus pro mne znamená.

Uvěřila jsem jako malá holka, když mi bylo teprve osm let. 

Uvěřila jsem tím způsobem, že jsem si prostě uvědomila, že mě Bůh má rád. Vnímala jsem své špinavé srdce a věděla jsem, že potřebuji Jeho odpuštění. Nedělala jsem nic hrozného, ale občas jsem lhala rodičům, hádala jsem se se sestrou a další zlé věci. 

A i ve svých osmi letech už jsem si uvědomovala, že potřebuji Boha.

Vzpomínám si, jak jsme s dětmi z církevního dorostu hráli scénku o tom, jak se člověk snaží, zaplnit prázdné místo ve svém srdci různými věcmi. Ať již hudbou, nebo láskou k vlastnímu tělu, nebo dokonce prostřednictvím různých návykových látek.

V poslední scéně představení procházel ďábel kolem mladé ženy, která měla u hlavy pistoli a chtěla si sama vzít život. Postava ďábla se v tu chvíli začala chechtat - a to bylo něco, co se mne velmi dotklo.

Abych to vysvětlila. Já pocházím z Janova, což je nevalně proslulá čtvrť v Litvínově. Vidět kolem sebe závislé lidi, ať už na alkoholu nebo silnějších drogách, to pro mne byl v podstatě denní chléb. Byla jsem svědkem toho, co tyto látky s lidmi dělají, slyšela jsem je křičet a tato zkušenost bylo něco, v čem jsem vyrůstala. 

Každý má právo svobodně se rozhodnout.

Myslím, že to byl Duch Boží, který se mne tenkrát dotkl. Začala jsem plakat, ale nebyly to slzy žalu. Cítila jsem smutek za svůj hřích, ale zároveň i teplo po celém těle a zároveň jsem měla velkou potřebu vyznat Bohu své hříchy a poprosit Jej za odpuštění.

V tu chvíli jsem Boha přijala do svého srdce. Tam začal můj vztah s Bohem.

Co mi Bůh dále dopřál je milující manžel a dvě krásné děti. Dal mi zažít nádherné pocity, když se narodily mé dvě děti. Pocity, které prožívá matka po narození dítěte, se jen těžko dají popsat. Ale když se vás dotkne Bůh, je to moment, který proniká až dovnitř vaší osobnosti.

Nebudu vám lhát, jsou dny, kdy jsem unavená a nevyspalá a nic se mi nechce dělat. Občas děti zlobí, nebo se hádáme s manželem. Bůh mi ale vždycky dává možnost restartu. 

Odpuštění. 

Když svůj život nezvládám, když nedělám, co bych měla, když jsem hrubá na své okolí nebo když si o lidech myslím zlé věci. Cítím Jeho lásku a vím, že on mne neodsuzuje. Dává mi svou lásku a možnost jít dál bez tíhy hříchu a pocitů viny.


Celé Ivančino svědectví a její zamyšlení nad Velikonocemi si můžete poslechnout zde: